Hlavní strana

Pozávodní rozhovor s Ing. Zdeňkem Rajmem, místostarostou Lomnice nad Popelkou

Jaký máte vztah ke sportu?

Sportovec rozhodně nejsem. Neříkám, že je mi cizí, ale celkově jsem asi jinak založený. Každopádně mám rád turistiku, pobyt v přírodě, geocaching, občas i jízdu na kole. Velmi dlouhou dobu jezdím s dětmi na letní tábory. Ale pokud Vaše otázka směřuje k běhu, tak jsem naposledy opravdu běžel asi při hodině tělesné výchovy na střední škole. To už pár let bude.

 

Jak se vám vůbec líbí myšlenka Běhu republiky?

Celkově se mi líbí sokolská myšlenka. Jsem velký vlastenec a každá aktivní připomínka tohoto výročí je skvělá. U nás ve městě jsme si připomněli 100. výročí vzniku republiky, ale jiná akce vážící se k tomuto datu se u nás nekoná.

 

Co Vás motivovalo k účasti na premiérovém Běhu republiky v Lomnici nad Popelkou?

Jako zástupce města jsem byl pozvaný TJ Sokol Lomnice nad Popelkou na jimi organizovaný červnový T-Mobile Olympijský běh, který startoval z našeho koupaliště. Moc se mi tam líbilo. Když mě oslovil náčelník jednoty a můj kamarád Petr Sádek, zda bych si nechtěl zaběhnout Sokolský běh republiky, myslel jsem si, že se zbláznil. Ale začal jsem o tom přemýšlet. I okolí mi dávalo najevo, že to asi není dobrý nápad. …a právě to mě namotivovalo.

 

Jak probíhala Vaše příprava na běh?

Fyzicky nijak, psychicky jsem se ale připravoval.

… a vlastně ještě – před během jsem vypil jedno Lomnické pi…. (jestli se to může napsat).

 

Jak jste závod prožíval? Jaká atmosféra na Vás dýchla?

Před startem a vůbec v průběhu celého odpoledne vládla pohodová nálada. Zažil jsem to na zmíněném Olympijském běhu. Původně jsem myslel, že po startu zaběhnu za první zatáčku, a pak už jen půjdu rychlou chůzí. Atmosféra mě ale velmi pohltila a běžel jsem, co to šlo. Samozřejmě díky mé kondici (nebo spíše „nekondici“) to pro mě bylo těžké, ale na trati jsme se s ostatními „závodníky“ (v zadní části pole, kde jsem byl já, spíše závodnicemi) vzájemně hecovali a motivovali. Poslední metry jsem trpěl, na druhou stranu jsem ale na sebe byl pyšný, že to zvládnu. Doběh do cílové rovinky s fanděním diváků byl euforický. Později jsem viděl svou fotku po doběhu. Skutečně jsem se cítil tak, jak jsem vypadal.

 

Jak si z vašeho pohledu s premiérovým závodem v Lomnici poradili pořadatelé? Relativně malá sokolská jednota a paradoxně v pořadí druhý závod v republice s největším počtem běžců u dětí i dospělých.

Pořadatelé si poradili bravurně, k organizaci bych neměl žádnou připomínku. Celý závod byl zajištěný skvěle. Přeci jen konec října již může být s počasím hodně nejistý. Zázemí sokolovny ale bylo výborné. Lomničtí sokolové jsou organizačně velmi schopní a aktivní. Jako město s nimi spolupracujeme dlouhodobě, i na velkých akcích – například celoměstská akce 100. výročí narození plukovníka Truhláře, válečného hrdiny a pilota RAF nebo při připomínce 100. výročí založení republiky a jiných. I všechny své akce, které organizují, mají výborné.

 

Co účast v roce 2020? Bude možné postavit i tým!

V letošním roce se zúčastním určitě, moc se těším. O týmu jsem nepřemýšlel, ale možná bychom mohli postavit radniční tým.

 

Co byste vzkázal těm, kteří nad účastí váhají?

Určitě pojďte do toho. Z předchozích odpovědí musí být každému jasné, že pokud jsem to zvládnul já, zvládne to každý. Uvidíme se na startu…

Přečíst


Běh republiky v Terezíně – rozhovor s vítězným týmem závodu

Kolik členů měl váš tým?

V týmu nás bylo 13. Až na pár výjimek jsme se osobně neznali, dali jsme se dohromady na internetu (z toho název Seběhli se na netu). Poprvé jsme se osobně viděli na závodech a dnes jsou z nás přátelé.  

 

Účastníte se i jiných závodů v této sestavě nebo jste se dali dohromady jen pro tento závod?

Dali jsme se dohromady pro tento závod. Teď se ale potkáváme na závodech velmi často. Většinou se na sebe těšíme víc než na samotné závody.

 

Proběhlo nějaké hecování mezi členy týmu, například kdo doběhne nejrychleji?

Na závodech proběhlo osobní seznamování těch, co se neznali, a především podpora začínajících běžců, kteří mezi námi byli. Pro některé to byl nejdelší běh, který zatím běželi.

 

Jak jste si závod užili?

Super rodinná atmosféra. Poznali jsme nové přátelé, nová místa. Organizace závodu byla super.

 

Jak jste týmové vítězství oslavili?

Mejdanem na Messengeru našeho týmu, jak jinak, když jsme skupinka z internetu. Za ty dva měsíce se z nás stali takový přátelé, že se neuvěřitelně motivujeme, hecujeme, posíláme si informace o závodech, na kterých se potom potkáváme. Plníme různé výzvy, kde se hecujeme k vyšším výkonům. Pořádnou oslavu uděláme na 2. ročníku Běhu republiky.

 

Jaký zážitek ze závodu pro vás byl tím nejsilnějším?

Samotný závod byl pro nás velkým zážitkem. Nádherná trasa po místech, kde se odehrávala ta smutnější část naší historie. Tenhle závod nám právě díky soutěži týmů dal mnohem víc, než nám dávají jiné závody. Dal nám nová přátelství, a to pro mě bylo na tom závodě to nejhezčí.

 

Budete příští rok vítězství obhajovat?

Jasně že budeme. Už teď se na to všichni těšíme. 

 

Protože se závod konal k výročí naší země, měli jste něco v národních barvách nebo to pro vás nebylo důležité?

Někteří měli oficiální triko závodu. Někteří měli krásné triko v národních barvách.  Někdo běžel ve svém oblíbeném oblečení. Někdo i ve firemním triku.  Do příštího ročníku budeme muset oblečení doladit.

Přečíst


Přátelská nálada, pohoda a vzájemná podpora, to byl Běh republiky v Milovicích!

Milovice byly dalším českým městem, které se podílelo na založení nové sokolské tradice Běhu republiky. Samotné přípravy na závod zabraly organizátorům téměř měsíc, ale jak sami tvrdí, vynaložené úsilí stálo rozhodně za to. Počáteční obavy z nenaplnění kvót závodníků také rychle zmizely a pár dní před startem se dokonce původních 100 startovních míst navyšovalo o dalších 40, aby se každý, kdo chtěl mohl oslav republiky účastnit.

Ambasadory Milovic byla dvojice Olívíe „Ollie“ Roučková, dvojnásobná účastnice Rallye Dakar a držitelka ceny Elišky Junkové a Ludvík „Cimba“ Cimburek poradce gen. štábu armády ČR a autor projektu ArmyTest. Oba tito špičkový sportovci jsou zároveň reprezentanty naší země v překážkovém běhu, kde tvoří světovou špičku o čemž svědčí jejich úspěchy z MS v Londýně, kde se před necelým měsícem umístili na 14. a 10. místě ve svých kategoriích.

Slunečné počasí a teplota kolem 10 stupňů také přispěla ke skvělému průběhu celého závodu. Realizační tým jednoty se sešel již v dopoledních hodinách na místním fotbalovém hřišti AFK Milovice, kde měli díky místnímu fotbalovému klubu veškeré zázemí pro závody. Stavění stanů, věšení bannerů, rozmotání desítek metrů kabelů a příprava měřidel k závodu doprovázelo veselí, což je v jejích jednotě již jakýmsi zažitým standardem.

Základní vytyčení tras bylo hotovo již v neděli, ale i tak měli organizátoři napilno, aby mohli spustit ve 12:30 výdej startovních balíčků a čísel. Všechna čísla měli elektronický čip, jelikož byla snaha tento happening-běh pojat sportovní formou na profesionální úrovni. Běžci byli měřeni elektronickou časomírou, kde jsou výsledky, časy a jména závodníků okamžitě k dispozici. Online sledování závodů pomáhá významně moderátorovi, který informoval v průběhu závodu o aktuálním pořadí všechny přítomné.

První výstřel ze startovací pistole zazněl ve 13:00, kdy odstartoval závod nejmenších běžců. Svoje síly na 400metrové trati si přišlo změřit až 67 dětí! Vyhodnoceni byli nejrychlejší kluci i dívky a speciální ceny, a to roztomilé plyšáky obdržely nejmenší závodnice Mia Maťejková a Emma Bížová, které již jako 2leté provizorní ovál zdolaly „po svých“ s ostatními.

Druhou tratí, odstartovanou ve 13:45 byl běh na 800 m, kde ve věkových kategoriích 11-12 let a 13-14 let startovalo 24 dorostenců. Nadšení diváků bylo jednoduše bouřlivé. Neustálá podpora z řad zúčastněných klubů a rodin se zajisté podepsala na čase nejrychlejšího z chlapců 2:58 u Patrika Chlubny z Poděbad a dívek z časem 03:06 v případě Nely Fučíkové z Milovic.

Finále našeho odpoledne byl běh na 5,1 km, na jehož start nastoupilo 79 běžců. Trať byla vedena po blízkém okolí fotbalového hřiště zpevněnými polními cestami bez provozu a nejrychlejší závodník Dan Filala ji zdolal za skvělých 18:32, což je výkon hodný běhu na atletickém oválu. Ženským lídrem se stala Michaela Procházková s vynikajícím časem 22:34. Velikým ovacím se dostálo třetímu „na bedně“ rodákovi z Milovic Pavlovi Fučíkovi, který si díky své profesi vysloužil přezdívku nejrychlejší kominík. Extra ocenění neminulo ani paní Moniku Mikanovou, která naši nejdelší trasu zdolala trekovým způsobem a její samostatný finiš do cílové pásky za výrazného podporování všech přítomných, ukončil náš Běh republiky po stránce sportovní.

Milovice celkem přivítaly 170 běžců, z čeho 93 byla mládež mladší než 15 let. Účast i vydařenost závodu předčilo očekávání a už teď se všichni těší na 2. ročník Sokolského Běhu republiky!

Přečíst

Generální partner

Finančně podporuje