REGISTRACE NA ZÁVODY BUDE SPUŠTĚNA JIŽ BRZY

REGISTRACE POŘADATELE
Rozhovor s Petrem Sádkem nejen o Sokolském běhu republiky

Následující rozhovor navazuje na minulé povídání s učitelem tělocviku a zeměpisu, projektovým managerem Petrem Sádkem. Který je též cvičitelem Sokola v Lomnici nad Popelkou, spoluorganizátorem Sokolského běhu republiky a také zakladatelem cvičení Tyršfit, které během nouzového stavu (16.3 - 17. 5.) v ČR vysílal každý večer v 19:00 online přes svůj facebookový profil.  S Petrem jsme si tentokrát povídali více o Sokolu jako takovém a Sokolském běhu republiky, který měl v loňském roce premiéru.

 

Proč jste se přihlásili jako organizátoři Sokolského Běhu republiky? Budete organizovat i další ročník? A proč?

Mám rád oslavy, které připomínají národní významné okamžiky. V roce 2018 jsme se jako jednota ve velkém počtu cvičenců účastnili Všesokolského sletu a následně mohutných oslav 100 let vzniku Československa v našem městě. Přímo 28. října jsme i my, lomničtí sokolové přispěli do programu oslav velkou a myslím si zdařilou akademií Lomničtí sokolové republice. Sokolský běh republiky, který přišel o rok později jsme tak jako výbor jednoty považovali za velice dobrý způsob, jak oslavit tento národní svátek. Vše bylo sice narychlo, ale jsme rádi, že jsme dostali od ČOS důvěru a mohli jsme se jako jednota na malém městečku stát zakladateli nové tradice. Nevětší radost jsem měl z nadšení velkého množství našich členů, když mohli přiložit ruku k dílu při organizaci běhu, který měl jen o pár méně účastníků než ten nejpočetnější v regionech v Děčíně. Byl to opět důkaz toho o čem jsem mluvil minule, že Sokol není jen o cvičení, ale o partě skvělých lidí, kteří když se správně potkají, dokážou udělat, připravit a zařídit skvělé věci zcela zdarma.

 

Co bylo pro vás při organizování prvního ročníku Sokolského běhu republiky nejnáročnější?

Věřit tomu, že nám bude přát počasí, aby účastníci dorazili. Přeci jen na konci října může být počasí všelijaké. K dispozici ale bylo zázemí naší sokolovny a účastníci se počasí rozhodně nebáli, neboť jich nakonec bylo na lomnické poměry opravdu hodně. Z organizace jako takové jsem osobně strach neměl. Pořádáme v naší jednotě spoustu odlišných akcí a troufale mohu tvrdit, že jsme již sehraná dobrá parta, která umí spolupracovat od příprav až po úklid. Navíc jsme si to vyzkoušeli při červnovém T-mobile Olympijském běhu, to byla taková premiéra. A protože dopadla dobře, tak jsme se na ten Sokolský běh republiky opravdu těšili.

 

Byl jsi jako organizátor Sokolského běhu republiky něčím mile překvapený? Co tě případně překvapilo nemile?

Atmosférou, kterou dohromady vykouzlili účastníci, diváci a obětaví pořadatelé. To vše umocněno svátečním dnem na mě zapůsobilo nejen jako další sportovní akce, ale především jako radostná a upřímná oslava našeho nejvýznamnějšího státního svátku. A to byl myslím účel celé akce, připomenout si tento den i jinak než jen pietními akty a kladením věnců, přilákat k oslavám dne vzniku Československa také mladou generaci. 

 

Jak si jako laik mám fungování Sokola za normálních okolností představit?

Záleží na každé konkrétní jednotě, jaké aktivity vykonává. Jestli se více soustředí na činnost uvnitř své komunity, profiluje se na soutěže a výkonnostní sport anebo se snaží svoji činnost doplnit četnými akcemi pro veřejnost. Přiblížím to na té naší T. J. Sokol Lomnice nad Popelkou.

Jsme středně velká jednota, většina našich členů jsou v oddílu všestrannosti, kromě toho máme také početný horolezecký oddíl s vlastní horolezeckou stěnou. Naši členové jsou všech věkových kategorií a já jsem moc rád, že od letošního cvičebního roku 2019/2020 se nám podařilo ve všestrannosti připravit atraktivní program pro všechny věkové kategorie. Cvičí u nás rodiče s dětmi, předškolní děti, žactvo, teenageři, mladší muži, mladší ženy, starší ženy i muži a od ledna máme také koedukované hodiny kondičního Tyršfitu.  Kromě toho pořádáme plesy, šibřinky, dětský karneval akce pro členy – výlety, společná cvičení a oslavy událostí jako je třeba Poslední kotrmelec. K tomu pořádáme v létě sokolské tábory (už 52 let) v našem vlastním tábořišti v Krčkovicích v Českém Ráji. A komě toho poslední dobou děláme i více akcí pro veřejnost, kde můžeme i představit naši činnost a přilákat nové členy – Noc sokoloven, týden Sokol spolu v pohybu, T-Mobile olympijský běh, Sokolský běh republiky a jiné… Takže se opravdu nenudíme.

 

„Ještě cvičíte podle Tyrše“ anebo i Sokolové akceptují moderní trendy cvičení?

Základy našeho cvičení opravdu pochází z od zakladatele českého tělocviku a našeho spolku Miroslava Tyrše. Sokolská metodika je velice dobrá, máme tedy dobré základy, na kterých se snažíme stavět a troufám si říct, že jdeme s dobou. Neustále se snažíme naši sokolovnu dovybavovat novým náčiním. Běžně používáme pomůcky jako Bosu, TRX, zapojujeme prvky pilates, crossfitu, silové gymnastiky, hrajeme netradiční hry, používáme nové pomůcky při výuce gymnastiky. Původní přísné pojetí cvičení by u většiny dnešní generace neuspělo. Snažíme se dělat cvičení zajímavé, aby prospělo tělu i duchu.

To byl i účel Tyršfitu v době nouze – připomenout lidem, jak důležitý je pohyb a zdravý životní styl pro člověka. Ukázat, jak je sportovní všestrannost pěstovaná ve všech tělocvičných jednotách přínosná.  A to se myslím povedlo. Vím o lidech, kteří začali cvičit právě díky Tyršfitu a pevně věřím, že jim to vydrží. Díky sociálním sítím jsem měl zpětnou vazbu, cvičili mladí i starší cvičenci všech výkonností, dokonce i celé rodiny, a to nejen v Čechách, ale i v zahraničí.  A z toho mám velkou radost. Nejen Tyršfit, ale i mnoho jiných cvičení, která vysílali sokolové on-line, dokázali zpříjemnit spoustě lidem nelehké období. Podobně jako v minulosti náš spolek ukázal, že je tu především pro lidi i v horších časech. Zkrátka, že stále žije a jak by řekli cvičenci v Lomnici – SOKOL JEDE!

 

Sám vedeš hodiny – tréninky pro mladé chlapce od dorostu po muže. Jak je zaujmeš? Co jim nabízíš, aby je to bavilo, oslovilo, aby se Sokol stal jejich součástí života?

Ano, mám u nás hodiny základů parkouru a gymnastiky, cvičení pro teenagery, hodiny pro mladší muže a dorostence, když je potřeba, zaskočím za kolegy cvičitele i do jiných složek. Snažím se hodně se vzdělávat, sledovat nové trendy, které mohu uplatnit v hodinách. Ale čím je zaujmu, to by byla otázka spíš na mé cvičence a kamarády z jednoty.

 

Od kolika let s dětmi pracujete?

K nám chodí cvičit už rodiče s dětmi od dvou let. A kdo vydrží, může s námi cvičit až do pozdního věku. Aktivně spolupracujeme v rámci projektu Se sokolem do života, který je určen pro ty nejmenší, v lednu jsme pořádali workshop pro MŠ z Lomnice a okolí a byla radost vidět nadšení nejmenších ze sportovních aktivit. Jsme tak rádi, že můžeme u dětí budovat kladný vztah ke sportu.

 

Kromě pravidelných tréninků, které vedeš organizujete i jiné aktivity?

Jak jsem již popisoval u života naší jednoty – děláme i společenské akce, akce pro veřejnost a naší chloubou je vlastní tábor v Krčkovicích. Na ten jsme, a myslím právem, hrdí.

 

A sám osobně preferuješ cvičení v tělocvičně, příp. venku na workoutu anebo se jdeš radši proběhnout? A běháš raději v parku anebo po okolních horách, které jsou z Lomnice na dosah?

Já jsem obojživelník. Nikdy jsem nedělal nic výkonnostně, vrcholově. V dětství jsem si prošel i velkými zdravotními problémy s nohama, takže to ani nebylo možné. A čím jsem byl starší, tím víc jsem zkoušel. Stejně rád si zacvičím v tělocvičně-sokolovně jako půjdu na kolo, proběhnout se do lesa, vyjet si na lyže… Tedy nejradši mám, když spolu se mnou se do té aktuální aktivity zapojí i mí přátelé, kamarádi – bratři a sestry…

 

NAZDAR!

Přečíst


Šneci v běhu ovládli pražský Běh republiky. Na trati jsme se i dost nasmáli.

„Doprovodný program po trati byl natolik originální, že jsme neměli čas myslet na to, že už nemůžeme,“ chválí si pražskou premiéru Sokolského běhu republiky vítězný tým Šneci v běhu. Přečtěte si náš rozhovor s nejpočetnějším pražským týmem.

 

Kolikačlenný byl váš tým?

Náš tým měl 8 členů, i když ze skupiny Šneci v běhu nás bylo na pražském závodě daleko víc, jen ne všichni se předem přihlásili do soutěžního týmu.

 

Účastníte se i jiných závodů v této sestavě nebo jste se dali dohromady jen pro tento závod?

Šneci v běhu je běžecká skupina, ve které panuje přátelská atmosféra a navzájem se podporujeme a chválíme se za výsledky, ať už jde o první běh vůbec, první závod nebo třeba ultramaraton. Jsou mezi námi jak naprostí nováčci, tak zkušení závodníci, kteří se nebojí žádných výzev. V této sestavě jsme se určitě už na nějakém závodě potkali.

 

Proběhlo nějaké hecování mezi členy týmu, například kdo doběhne nejrychleji?

Bez hecování a motivování by to nešlo. Na tom naše skupina stojí. Takže podpora byla hlavně během závodu. Máme ve zvyku se na trati podporovat, zvlášť, když někomu docházejí síly. Přeci ho nenecháme ve štychu. A hecování ve smyslu „Dneska budu lepší já!“ je samozřejmě zdravé a potřebné, abychom se posouvali ve svých výkonech.

 

Jak jste si závod užili?

I když jsme se po závodě shodli, že trať byla velmi náročná, byla opravdu krásná a závod jsme si moc užili. „A naše výsledky?“ S těmi jsme byli spokojeni.

 

Slavili jste nějak týmové vítězství? Případně jak?

To, že bychom mohli jako tým vyhrát, nikdo nečekal. Takže vítězství bylo pro mnohé překvapení! Takže když nám byl voucher (cena pro vítězný tým, pozn. redakce) předán, společně jsme se upřímně radovali a samozřejmě proběhlo i nějaké focení. Další oslavy probíhaly v naší facebookové skupině.

 

Jaký zážitek ze závodu pro vás byl tím nejsilnějším?

Nemohu mluvit za ostatní, ale pro mě osobně byl nejsilnějším zážitkem pěvecký sbor. Tam jsem měla chuť se zastavit, vykašlat se na čas a poslouchat. Nejvtipnější pak bylo nahánění soudruhy z VB.

 

Budete příští rok vítězství obhajovat?

Určitě! Na příští ročník se moc těšíme a snad se sejdeme ještě ve větším počtu.

 

Protože se závod konal k výročí naší země, měli jste něco v národních barvách nebo to pro vás nebylo důležité?

Šneky v běhu na závodě spolehlivě poznáte podle týmových duhových triček a čelenek, ale na tento závod se někteří z nás týmových barev vzdali a běželi v oficiálním tričku závodu nebo měli nějaký doplněk v barvách trikolory. 

 

Děkujeme za krásný závod a budeme se těšit zase na viděnou!

Přečíst


Závod byl parádní, i proto chceme vítězství obhájit. Čekáme, kdo nás vyzve!

„Silným zážitkem určitě bylo, když jsme hned po startu zjistili, že se nás většina bude prát o místa v první desítce, protože s námi skoro nikdo nedokázal držet krok.

Trochu doufáme, že se zapojí víc týmů a budeme mít s kým soutěžit,“ vyzývá své soupeře na úvod našeho rozhovoru Tomáš Johanovský, který byl součástí vítězného týmu Sokolského běhu republiky v Lomnici nad Popelkou 2020.

 

Na otázku „Kolik členů měl váš tým?“ Tomáš odpověděl trochu vyhýbavě: „Podle výsledků jsem napočítal celkem 11 členů – 3 děti, 3 ženy a 5 mužů.“

 

Vy nevíte, kolik členů má Váš tým? A účastníte se i jiných závodů v této sestavě nebo jste se dali dohromady jen pro tento závod?

Jsme skupina orientačních běžců z oddílu OB Kotlářka Praha, takže objíždíme velký počet závodů po celé republice. Nejde jen o orienťáky, ale také o závody na kolech, na běžkách nebo týmové závody, jako třeba Vltava run. V orienťáku jsou pořádány závody štafet a družstev, takže jsme zvyklí běhat pohromadě. V jaké konkrétní sestavě dorazíme na Sokolský běh republiky do Lomnice nad Popelkou záleželo ale především na tom, kdo se z našeho oddílu účastnil víkendového soustředění. Nepředstavujte si ale profi tréninkový kemp, vyrazili jsme jako skupina rodin s malými dětmi ve věku 0–5 let. Nejtěžší bylo rozmyslet, kolik musíme vyčlenit hlídačů ratolestí a kolik z nás může běžet. 

 

Když jste zvyklí trénovat, a především závodit pospolu, proběhlo nějaké hecování mezi členy týmu, např. kdo doběhne nejrychleji?

Samozřejmě hecování, špičková a motivování mezi námi je na denním pořádku. I když se poměrně dobře známe, tak vždy je o to, jestli někdo překvapí a poběží rychleji nebo pomaleji, než ostatní očekávají. Navíc se nejednalo o orientační běh v těžkém terénu s mapou, a tak se překvapení mohla urodit…

 

Jak jste si závod užili?

Jak jsme si závod užili? Moc!

Bylo to velmi příjemné zpestření mezi terénně těžkými orienťáky, kde ještě navíc člověk musí používat mapu. Mapově slabším běžcům se otevírají možnosti potrápit ty mapově lepší, ale běžecky slabší kolegy. A akce podobné Běhu republiky nám umožní setkat se a zazávodit si s jinými lidmi, než které pravidelně potkáváme na orienťácích. 

 

Slavili jste nějak – a pokud ano, jak? – toto týmové vítězství?

Žádná velká týmová oslava neproběhla. Po závodě jsme se rozjeli domů, určitě ale slavili naši zástupci, kteří byli v závodě žen a mužů mezi nejrychlejšími a brali pódiové umístění.

 

Jaký zážitek ze závodu bys označil za nejsilnější?

Vůbec jsme nevěděli, s jakou konkurencí máme počítat. Neznali jsme ostatní závodníky a netušili jsme nic o jejich běžeckých kvalitách. Měli jsme možnost potkat úplně jiné lidi, než známe z orienťáků a s nimi poměřit své síly. Takže určitě velmi silným zážitkem bylo, když jsme hned po startu zjistili, že většina z nás bude bojovat o místa v první desítce. Protože jen málokdo s naším tempem dokázal držet krok.

Příjemným překvapením byla závodní trať. Realita předčila popis v propozicích, a to bylo super!

 

Budete příští rok vítězství obhajovat?

Zatím nevíme. Rádi bychom. Trochu ale doufáme, že se zapojí víc týmů a budeme mít s kým soutěžit. 

 

Protože se závod konal k výročí naší země, měli jste něco v národních barvách nebo to pro vás nebylo důležité?

Naše oddílové barvy jsou modrá a bílá, takže tuto část národních barev jsme reprezentovali opravdu silně. Nicméně spíše, než vlastenectví nás k účasti motivoval termín a místo, které odpovídalo našemu víkendovému pobytu na nedaleké chatě. Už teď se těšíme na další ročník. Přidejte se k nám!

Přečíst

Generální partner

Finančně podporuje